poslední vydaná kniha

Petr Eisner

Rok ohně

Skvělý román z předválečného Německa...

OBJEDNAT
OBJEDNAT e-knihu

226,- kniha Petr Eisner - Rok ohně

doporučujeme

banner Autorské weby
banner Knihovnice.cz

o-nakladatelstvi

Nakladatelství Knihovnice.cz

Myšlenka na založení nakladatelství při literárním serveru Knihovnice.cz se zrodila ke konci roku 2008.

Od té doby se začalo pracovat na nutných přípravách a hlavně s hledáním autorů, kterým by naše nakladatelství vydávalo knihy. Představa byla - zaměřit se na české autory. Po přibližně roce byla představena naše první kniha, a to hned ve dvou provedeních... V listopadu téhož roku vyšla i druhá kniha.

Budeme rádi, pokud nám zašlete Vaše nápady, připomínky nebo i rukopisy.

nakladatelstvi@knihovnice.cz

Pro ty, kdo radši využívají služeb běžné pošty, přikládáme i naši kontaktní adresu...

Radek Červený - Knihovnice.cz
V Cihelně 398
103 00 Praha 10

Pachman, Richard - Útes

Objednejte si knihu Útes s 35% slevou

Objednejte si knihy Útes a Notre dame s více jak 38% slevou

Francie / Španělsko / Navarrské království
16. století

1. kapitola: Útes

Jako by ve mně začal hořet oheň. Zavolal jsem na sluhu, aby zastavil. Sesunul jsem se z koně a na chvíli zůstal bezvládně ležet na zemi s rukou zachycenou v otěžích. Slavio byl během vteřiny u mě a mlčky mi pomohl na nohy.
„Je mi strašné horko,“ zašeptal jsem, „potřebuji stín!“
Bylo parné poledne na konci léta, slunce se opíralo do vyprahlých skal a v dálce bylo slyšet dunivý zvuk mořských vln dorážejících divoce na skalní útes. Toužil jsem se ponořit do chladné vody, která by snad zmírnila žár, ve kterém se ocitalo mé tělo. Pochopil jsem, že to, co mi způsobuje horkost, není letní slunce, ale něco, co mě spaluje zevnitř.
„Pít,“ zašeptal jsem. Slavio mi z láhve obalené v kůži dal napít vody, která mě začala dusit, a já přes kašel zachraptěl: „Prosím, pomoz mi do stínu…“
Slavio vedl jednou rukou oba naše koně a druhou podpíral mé slábnoucí tělo.
„Tam… jeskyně… útes…,“ snažil jsem se nasměrovat mého průvodce k jedinému místu v okolí, které by mohlo skýtat stín před slunečním žárem.
Slavio mne mlčky dotáhl do malé jeskyně, ze které byl nádherný výhled na nekonečné moře. Ten jsem však neměl sílu si vychutnat. Matně jsem si uvědomil, že sluha uvázal koně k seschlému stromku, uložil mne na prašnou podlahu jeskyně, dal mi napít a pak nervózně vyšel na útes a strnule hleděl z výšky skály do moře.
Hlučící vlny jsem najednou slyšel z dálky, pálivá bolest v žaludku jakoby začala ustupovat a já se malátně rozhlédl kolem sebe. Myšlenky byly najednou jasné, vzpomínky konkrétní. Viděl jsem své rodiče, jak mi ukazují obrázek jeskyně nad útesem. Maminka držela tatínka láskyplně za obě ruce a s dojetím mi vyprávěla, jak jsem přišel na svět o měsíc dříve, než bylo očekáváno. Rodiče se vraceli z rodinného sídla ve Španělsku domů, na usedlost do jižní Francie, kde již služebnictvo vše přichystalo k mému porodu. Cestou se však matce, která byla v pokročilém stadiu těhotenství, přitížilo. Otec rozhodl, že se jejich konvoj zastaví v sídle našich příbuzných v Navarrském království na hranici Španělska a Francie a tam že se počká, až matčiny bolesti ustoupí. Jenže bolesti byly zprávou o mém blížícím se předčasném porodu a otec několik mil před usedlostí příbuzných nechal za pomoci služebných matku odnést do jeskyně, kterou právě konvoj míjel. A tam jsem přišel na svět… Samozřejmě, že jsem si ten útes nemohl pamatovat, ale obraz jeskyně, který nechal otec později na památku mého narození jako dar své ženě namalovat, jakoby kopíroval jeskyni, ve které jsem právě ležel. Nebo to bylo to samé místo?
Ze všech sil jsem se nadechl, ale vydralo se ze mě jen chroptivé: „Sla…“.
Slavio sebou trhnul, otočil svou tvář směrem do jeskyně. Stékala po ní jedna jediná slza. Váhavě ke mně přišel, chytl mě za ruku a odvrátil pohled.
Mořské vlny na několik vteřin přestaly narážet do útesu, nad kterým vyletěl šedostříbrný holub směrem nad nekonečné moře.